Storytime, aneb jak jsem se po třinácti letech stala nekuřákem

Prchám vstupními dveřmi z předsíně našeho rodinného domu pod záminkou půjčení sešitu češtiny spolužačce. Jasně, vím, že máme zítra písemku. Jak si to opíše, hned jsem zpátky. Stihnu se to naučit, fakt. Prsty kontroluju, zda se cigareta, pečlivě schovaná za gumou tepláků, nezlomila. Když konečně doběhnu před ony dveře, objeví se v nich spolužaččina melírovaná hlava.

"Máš?" zeptá se místo pozdravu.

"Jasně. A ty?" 

Otevře dlaň, ve které leží dvě ušmudlané žvýkačky, zapalovač a kolíček na prádlo. Super! 

Náš úkryt je za zdmi zahrad, kde si obě dřepneme. 

"Takže, po pěti," připomenu pravidlo pěti potahů, po kterých si cigaretu spravedlivě střídáme. 

"Tak neasi," zakroutí očima a pozoruje, jak nožky prádelního kolíčku svírají nažloutlý filtr. A doma můžou čichat k prstům, jak je libo!

Již po prvním potáhnutí cítím, jak se mi vlna adrenalinu vlévá do celého těla. Záhy ji střídá pocit stavu beztíže, kdy moje hlava snad každou chvíli vzlétne k nebi jako balónek.  

Když podávám své společnici kolíček s cigaretou, prolétne mi hlavou hořkosladká myšlenka: Díky kouření konečně někam patřím. 

Bylo, nebylo. V jedné vesnici žila dívka, která se cítila opuštěná. Měla odlišné zájmy než její vrstevníci, byla tichá a ve škole platila za šprta. Kdyby ovšem zůstalo jen u toho! Kolem dívky se začínal stahovat ostnatý drát šikany, ze kterého nevedla cesta. Nebo, snad ano..? Pomyslnou vstupenkou do party, která se jí tolik natrápila, bylo kouření. Respektive, dodávání cigaret. 

A tak, v dívčiných dvanácti letech, začala třináct let dlouhá, kouřem zahalená etapa. Během této cesty, dlážděné krabičkami s varovným textem Kouření zabíjí!, cigaretovým popelem a sumou prokouřených peněz, v sobě dívka vypěstovala i jedno nebezpečné pravidlo: Kouření mi pomáhá zapadnout do kolektivu!

Tak, za prvé. Pokud si něčí přízeň musíme získávat toxickým chováním jakéhokoliv druhu, tento člověk za to skutečně nestojí. 

A za druhé. Článek bych především ráda věnovala poslední etapě své kuřácké dráhy, té odvykací. Věřím, že v ní nejeden závislý člověk může najít inspiraci, jak z onoho bludného kruhu vystoupit.

A jak jsem tedy dokázala skoncovat s kouřením? (Mimochodem, v době psaní tohoto článku jsem odnaučeným kuřákem čtyři roky. A opravdu mi to nechybí.)

1) V první řadě je potřeba přijít na to, proč chci se zlozvykem skoncovat. Nejlépe funguje vnitřní motivace. Pokud by člověk skoncoval s návykem kvůli jiné osobě, ale on sám by se své neřesti vzdával jen velmi nerad, s velkou pravděpodobností by se ke svému dřívějšímu chování vrátil. A co víc, musel by nově čelit i skrýváním se a lžím, aby onu osobu nezklamal. 

A o jakou vnitřní motivaci se jednalo v mém případě? Věděla jsem, že chci zdravé tělo. Bála jsem se, že pokud bych otěhotněla, musela bych buď okamžitě přestat a čelit tak v období prvního trimestru abstinenčním příznakům, nebo miminko vystavovat nebezpečným látkám. Také jsem v době kouření často trpěla bolestmi krku a nepříjemným západech z úst, který způsobovaly čepy na mandlích. Kromě cigaret jsem si málokdy dopřála zakoupení nějaké věci jen tak pro radost. Spočítala jsem si tedy, že během relativně krátkého období bez cigaret si už budu moct koupit ty krásné šaty, co po nich tak pokukuju, a nebude ani problém častěji využívat veřejné služby. 

A co víc, všechny tyto vnitřní motivace jsem si napsala a měla vždy u sebe pro případ, že bych se měla nechat zlákat touhou po cigaretě. 

2) Stáhla jsem si do mobilu aplikaci, ve které se mi počítaly dny bez cigaret a množství ušetřených peněz. Navíc uživatel získával vítězné štítky za daný počet zvládnutých dnů bez kouření, což fungovalo jako jistý motivátor. Když už máte v kapse štítek za týden bez kouření a zbývají jen tři dny do dalšího štítku, byla by přece škoda si to pokazit :-)

3) Napsala jsem si povzbudivé afirmace a citáty. Už je sice nemám k dispozici, ale jednu konkrétní myšlenku, vztahující se k abstinenčním příznakům, si stále pamatuji: Je to jen fáze. Nenech se zviklat aktuální touhou pro něco, co chceš trvale. A pokud chceš dosáhnout svého cíle, je třeba tomu přizpůsobit každý svůj den. 

4) Přijala jsem myšlenku, že od teď jsem nekuřák. Tak, a šmitec. Dělala každodenní povinnosti, užívala si své koníčky, plánovala život. Nestala se přece žádná katastrofa. Spíš naopak :-)

5) V úplných začátcích jsem si pomohla Nicorette sprejem. Když mě přemohla silná chuť na cigaretu a viděla jsem, jak moc neklidná z toho jsem (a nejlépe v situacích, kdy se to absolutně nehodilo), sáhla jsem po této berličce z lékárny. Její účinek mi skutečně pomohl. Jen pozor! Je třeba dodržovat doporučené dávkování a včasné omezování aplikace spreje. Přeci jen, i na něm lze vypěstovat závislost.

Všem, kteří se pokoušejí zbavit závislosti jakéhokoli druhu, přeji mnoho sil a motivace k dosažení stanoveného cíle. Nejste v tom sami!