Proč si mezi sebou často nerozumíme?

Představte si člověka, který bez vyzvání přispěchá třem lidem na pomoc. Jeden bude vděčný. Druhý se naštve, že se mu někdo plete do věcí. Třetí si bude v očích toho člověka připadat neschopný. Jeden a ten samý čin, a přesto z něj může člověk vyjít jako hodný, vlezlý nebo ten přechytralý. 

Proč tedy stále předpokládáme, že druzí do puntíku pochopí náš záměr?

Vysvětlení přináší kniha Čtyři dohody, ve které se píše:

Snad vůbec nejčastějším lidským předsudkem je domněnka, že ostatní chápou život stejně jako vy. Předpokládáte, že druzí uvažují jako vy, cítí totéž co vy, soudí stejně jako vy, chybují stejně jako vy. 

Zní to jako dvojitá past. Nikdy nebudeme stoprocentně správně pochopeni a nikdy stoprocentně nepochopíme druhé. Jenomže Čtyři dohody nabízejí také řešení. Nevytvářejte si o druhých žádné domněnky a buďte sami sebou.  

A je to pravda. Stejně nikdy neovlivníme, jak působíme na druhé. A snažit se napodobit model jednoho človeka nám zavře dveře k druhému. Pro mě osobně však bývá těžší správně rozklíčovat motivace druhých. Na(ne)štěstí k tomu mám v okolí spoustu učitelů.