O černobílé iluzi

Od malička se v nás utváří duální vnímání světa. Tohle je dobře, tohle špatně. Pro hodné děti má anděl sladkosti, zlobivým zase dává lekci hrůzostrašně vypadající čert. Na jedné straně bílá, na její opačné straně za nepřekročitelnou dělící čárou zase černá. Nic víc, nic míň. Takhle to přece zní jasně a jednoduše. Jenže, do jaké míry? A s jakými následky se můžeme potýkat, když černobílá skla pomyslných brýlí obrátíme proti sobě a našim blízkým?

Černobílé vidění. Co to přesně znamená?

Je to stav, kdy řadu po sobě jdoucích úspěchů či dobrých zkušeností dokáže smazat jedno selhání. 

Je to vyhodnocení situace na naprosto zlou nebo dobrou, kdy neexistují jiné možnosti. Protože, když cítíme bolest, je to přece špatně! Co jiného, než zlo/černá/negativ by to mělo být?

Je třeba si uvědomit, že není jen levá pravá, nahoře dole. Obklopuje nás všechno dohromady, nic není nadřazeno ničemu. A přesně takhle to funguje i s naší vlastní rozmanitostí. Nejsme jen dobří nebo špatní. Máme své výjimečné přednosti, ale zároveň si jsme vědomi svých nedostatků. Ale obojí k nám patří a tvoří z nás originální bytost hrající širokou paletou barev. Důležité je poznat každý svůj odstín, protože jedině jejich uznání nám může ony brýle sundat a nechat přivyknout oči na barevnost našeho života.  

Moc zajímavý pohled na nejednoznačnost dobra a zla je v našich vlastních prožitcích. Stalo se Ti, čtenáři, že jsi někdy naprosto nešťastnou událost po čase vyhodnotil jako požehnání, protože tě původně bolestivý zážitek vystřelil k mnohem spokojenějšímu životu? A co šťastné chvíle? Na některé jistě navázaly další a na ty zase další. Jiné se ale časem ukázaly jako pomíjivé a zůstala po nich jen díra v srdci. Myslíš tedy, že skutečně existuje striktní hranice mezi těmito dvěma stranami? A pokud ano, kdo posoudí, na které z nich leží dobro, a na které zlo?

Já ti to prozradím. Posoudíš to u sebe jen Ty sám :-) Klíčem je totiž uvědomění, že při každé prožité situaci záleží na úhlu pohledu. Když dva lidé prožijí stejnou zkušenost, stejně na ni nebudou mít úplně identický pohled. A je tomu tak proto, že každému bude brnkat na jinou životní strunu. Ale ta situace je přece pořád stejná, nezměnila se. 

Právě proto je je na nás, zda se rozhodneme vyjít ze stínu a dovolit si ponořit štětec do o něco barevnějšího odstínu :-)