Můžeme v kočičím chování najít inspiraci pro zkvalitnění vlastního života?

O kočkách panuje spousta nehezkých fám. Říká se, že jsou falešné, nevděčné, milují jen sebe. Jaké pro mě, celoživotní pejskařku, bylo překvapení, když jsem po adopci těchto kočičáků měla možnost nahlédnout za oponu. Ano, tyhle dvě chlupatá klubka mají svá specifika. Rozhodně ale dokázala vyvrátit ty nehezké pověry, které mezi "nekočičími lidmi" panují. A co víc, kromě lásky, mazlení a kopy srandy mi také dokázali předat několik životních mouder, která se rozhodně šiknou i nám, lidem. 

Tak pojďme na ně :-) 

1) Kočka si nepotřebuje padnout do noty s každým. Má svůj okruh milovaných, se kterými se cítí dobře.

2) Zachovává si tvář. Místo ladného doskoku sebou praskne jak pytel brambor? Nevadí. Otřepe se, olízne packu a nahodí výraz říkající "No a? To bylo schválně." A rozhodně se pak netrápí tím, jaký udělala dojem.

3) Nebojí se být autentická. Má své zájmy, zvyky, vrtochy. A je jí fuk, co si o tom myslíte Vy. Třeba Šerchána baví otevírat a zavírat dveře, Mušu zas rád olizuje plastové obaly. Nechápete? Já taky ne. Každopádně, ti dva ano.

4) Své chování automaticky nepodřizuje tomu, jak kdo pískne. Naslouchá svým potřebám. I kdyby to mělo znamenat distancovat se od zbytku světa a užívat si svou samotu.

5) Kočka dokáže být neskutečně milující a oddaná. Je jí jedno, jestli máte mastné vlasy, stal se Vám v práci trapas nebo jste přibrali pár kilo. Vnímá, jaký jste člověk. A pokud si vybrala, že právě Vás bude milovat, její cit bude bezmezný.

Ať si to vezmu z jakékoliv strany, tihle dva mi jsou opravdu velikou inspirací. Jsem si jistá, že kdybych do svého života zařadila alespoň jeden z výše popsaných bodů, jeho kvalita by se vyšvihla až k nebesům. 

Tak, proč to čas od času nezkusit po kočičím způsobu? :-)