Na počátku stojí uvědomění
Kdybych měla určit, jaká přesně myšlenka odstartovala mou cestu ke spokojenějšímu životu, byla by to tahle: Vše, každá facka, odporný zážitek, zlý člověk... měl v mém životě nezastupitelnou úlohu, která mě měla něčemu naučit, otevřít oči, donutit ke změně. Zkrátka posunout vpřed.
Musela jsem v začátcích přijmout myšlenku, že nic se neděje bezdůvodně a všechno je vlastně zkouška. Dokud nepřijdeme na to, na jakou strunu nám je hráno, budeme se točit ve spirále čím dál horších zážitků, až jednoho dne přijde ta nejkrutější facka, která z nás tu změnu vymlátí.
Zkrátka, ti nejdůležitější životní učitelé mívají často i nejostřejší drápy. A mým velikým uvědoměním bylo, že onen fackovací koloběh můžu zastavit jen a jen já. Tím, že změním sebe a u příští zkoušky podám konečně jiný výkon.
Příklad z mého života, aneb neodbytnost facek a síla naděje.
Od dětství jsem byla terčem šikany. Model obětního beránka zdánlivě silnějších mě provázel od školní třídy základky až po první zaměstnání. Připadalo mi, jako kdybych na sobě měla vypálený cejch s pokynem k nakopnutí, který vidí všichni kromě mě.
Byla jsem nešťastná a stále nedokázala přijít na to, co dělám špatně. Přece jsem se tolik snažila zalíbit!
A pak, jednoho dne, když mě jisté okolnosti zahnaly silně do kouta, mi to došlo: Já se za sebe vlastně nikdy nepostavila!
A tak jsem sebrala odvahu a řekla Dost! A co víc, já v sobě cítila opravdovou sílu, jako kdyby se uvnitř mě probudila doposud spící šelma. Pochopila jsem, že se v mém životě opakoval tentýž scénář, aby mě život donutil udělat změnu k lepšímu. A tak, když přijde něco negativního, řeknu si sama pro sebe: Jak z toho můžu pro sebe těžit? Co se mám naučit?
Zásadní je uvědomit si, čím je tvořeno jádro jedincova nejniternějšího trápení. Právě to totiž přitahuje ony nepříjemné zážitky jako magnet. Důležité je poznat své Achillovy paty a připravit se na ně. A když nastane problém, snažit se automaticky nenajet do role chudáčka, ale řešit vzniklé výzvy konstruktivně. A mít na paměti, že naděje sice umírá jako poslední, ale bez naší vědomé účasti to sama nedá :-)
Dnes ti bolestivá situace přináší utrpení. Jednou se ale ohlédneš a zjistíš, že právě ona změnila tvůj život k lepšímu. A přispěla k tomu právě Tvá víra v sebe samého.
Když jsme příliš ponořeni ve svém trápení, často kolem sebe pro samý oheň nevidíme únikovou cestu. O to víc ztraceni si připadáme. Ale z každé situace vede východ. Cesta k němu je sice ohnivá a nemusíme při ní vidět hned výsledek, ale pravdou je, že při vytrvalém posunu vpřed se k onomu východu jednou dostaneme. A až budeme mít onen ohnivý kruh za zády, uznáme, že ta náročná cesta rozhodně stála za to.