Hoříš, hořím, hoříme! Jak na sobě poznáme vyhoření?

Víš, že do své práce dáváš maximum snahy, energie a odhodlání. Snažíš se naplňovat očekávání a na každé frontě sklízet úspěchy. Jenomže, to nestačí. Jak je to možné? Proč, jak? Mám přidat? Tak fajn! Jenomže... jenomže... já už nemůžu. Chci dojít alespoň ještě k této metě. Vlastně ani není tak daleko, tak proč to nejde? No, vážně! Proč to nejde?! Protože... mi to celé začíná být vlastně jedno. Ale takový postoj se mi přece vůbec nepodobá. No tak, Kristy, překonej tu nechuť a pojď! Překonej to, protože... Hm, proč vlastně? Koho tím chci oslnit? Ocenil snad někdo doposud tu předchozí snahu? Tss, asi těžko, když stejně nikam nevedla, že. Všechen ten čas a snaha... pro nic. Kruté poznání. 

Tak dobře, povinnosti odstavuju. Jdu dělat, co mě baví. Co že to vlastně je? Na nočním stolku leží čtvrtá rozečtená kniha, ani do jedné se nedokážu začíst. Tak si zkusím zacvičit jógu, aspoň se příjemně zrelaxuju! Nebo něco napíšu? Nakreslím? Zavolám kamarádce? To bych mohla, pár z nich se mi už ozvalo a chtělo pokecat. Ach, já teď ale nemám energii na mluvení. Tak si prostě naložím zmrzku a pustím další díl seriálu, který znám stejně nazpaměť. Aspoň jím zahluším hlasy, které v mé hlavě pindají něco o promarněném čase. Jim se to vykládá. Nevědí, jaké to je snažit se, makat, jet na plný plyn a až příliš pozdě si všimnout, že...že... hořím. Co hořím, už za sebou akorát trousím popel všech svých snah a nenaplněných představ. 

Je to konečná? Nebo se mi z toho popela může podařit rozfoukat ještě nějakou zbývající jiskřičku, díky které začnu hezky od začátku? Jasně, nějaká by tu byla. Ale musím být chytřejší a tentokrát se svou energií naložit jinak. 

Syndrom vyhoření. Pro některé známý stav, pro jiné výmluva pro lenochy. Pro udržení duševní pohody je určitě dobré umět od tohoto fenoménu moderní doby rozlišit klasickou únavu a také vědět, jak s tím či oným stavem naložit. 

Únava:

- je krátkodobá, vázaná na jednorázovou zátěž či nedostatek spánku

- po emoční stránce je člověk podrážděný, ale ne stabilně

- po odpočinku odezní 

Syndrom vyhoření

- způsoben dlouhodobým stresem, přetížením, dysfunkčním prostředím

- stává se trvalejším stavem, který neodezní po jednorázovém odpočinku

- po emoční stránce je člověk odměřený, cynický, cítí beznaděj a vyčerpání

- člověk ztrácí motivaci, zájem, pracuje neefektivně

- pomoci může nastavit si zdravé hranice, vyhledat odbornou pomoc, dopřávat si pravidelnou psychohygienu, péči o sebe a drobné radosti

Pokud nás něco stojí psychické zdraví, je to až příliš drahé. 

Vážně nám za to stojí všechny stresové faktory z našeho okolí?