Chceš vést víc pozitivní život? Zkus se zaměřit na své reakce v následujících čtyřech situacích.
Známá afirmace říká: na co se zaměříš, to poroste. Věděli jste ale, že otázkou tvoření vlastní reality se již zabývají také vědci? Když prý myslíme pozitivně, naše energie vibruje na vyšší frekvenci. To jen taková zajímavost na úvod.
Samozřejmě si všichni přejeme vést spokojený život plný lásky, šťastných chvil a zábavy. Jenomže, realita může být často jiná. A čím víc je vzdálená od té vysněné, tím těsněji se kolem nás shlukuje oblak negativity. Je to pochopitelné. Naše reakce často odpovídají prožitým zkušenostem. A nás mozek nechce, abychom se zase spálili a pak byli zničeni z prohry. Proto je lepší počítat s tím horším, vnímat řeči druhých jako rýpance a raději se na nic netěšit. Neměl by tohle být náhodou způsob, jak se vyhnout zklamání?
Přiznám se, že zážitky z mého života mě v tomto modelu automaticky utvrzují. Ale já se rozhodla, že chci být šťastná. Chci reagovat pozitivněji a těšit se z věcí, které ke mně přicházejí. Zní to jako brnkačka, ale kdo je zarytý negativista (navíc naučený špatnými zkušenostmi), tak ví, že tohle je hodně vysoká disciplína. Proto odhazuji roli oběti a krok po kroku se stávám hrdinou svého života (viz článek Pět důležitých pravd ze sekce Je dobré vědět).
A jak tedy zapracovat na roli optimisty?
1. Všimni si, s jakou energií popisuješ svůj den. Kolik pozornosti věnuješ tomu špatnému? A všiml sis vůbec, co na tomto dni bylo dobré? Nebo co se Ti dokonce povedlo?
Pokud jsi zjistil, že víc prostoru věnuješ tomu zlému, můžeš si na to dávat příště pozor. A věř mi, ona to ocení i druhá strana. Nikoho nebaví pořád poslouchat jen o negativních věcech.
2. Jaké obvykle bývají Tvé první reakce na různé situace? Když si třeba domlouváš sraz s kamarádem, se kterým Vám už několikrát selhaly plány. Těšíš se, že tentokrát si už užijete společný čas? Nebo si v duchu sarkasticky odfrkneš, že to určitě zas neklapne?
Opět si můžeš zkusit zvědomit, jak k takové situaci přistupuješ. Byl bys rád, kdyby setkání už tentokrát fakt klaplo? Tak si dovol projevit vnitřní radost nad tím, že to spolu i po předchozích nezdarech plánujete. Klidně si řekni "Moc se na to setkání těším!"
3. Teď pozor, přichází těžký kalibr. Jak reaguješ, když druhý člověk nejedná dle Tvých představ?
Asi se naštveš, že? Třeba já si u těchto situací snažím uvědomit, že TOHLE bylo ale MOJE očekávání. Takže i emoce plynoucí z takové situace jsou mou zodpovědností. A je na mně, jak se k nim vnitřně postavím. Jako oběť, které bylo zase ukřivděno? Nebo hrdina, který dostal příležitost se o sobě něco naučit?
4. A co když Ti druhý člověk řekne něco, co Ti ublíží nebo Tě naštve? Vracíš úder? Stáhneš se do sebe? Řekneš věcně, že tohle ti ublížilo? Nebo nad celou situací mávneš rukou?
Tohle je pro mě velice, velice těžké. Často si beru věci příliš osobně. A často věřím, že mi druhá strana chtěla ublížit. Jedna z dohod v knize Čtyři dohody říká: Neberte si nic osobně. Protože to, co druhý říká, odráží jeho nitro a jeho nastavení. Navíc, každému brnkneme na strunu něčím jiným Když byste jednu a tu samou větu řekli třeba pěti lidem, každý na ni bude reagovat trochu jinak. Každému bude cílit na jinou slabinu. A nebo taky ne, protože se jedná o oblast, která se toho, na koho je mířena, nemá jak dotknout. Není tedy možné, že ten druhý nás opravdu nechtěl urazit? Třeba jen plácnul to první, co ho napadlo, a nemá tušení, jakou lavinu vnitřních výbuchů v nás vyvolal.
Samozřejmě je to případ od případu. Pokud je člověk takto zraňován od blízké osoby opakovaně, je na místě se ozvat. Například říct "Vím, že to nemyslíš špatně, ale mě se tyhle řeči úplně nelíbí." A pokud se jedná o toxickou osobu, která do nás šije schválně, není pro náš pozitivní život spíš lepší se s ní nevídat?
Tip na závěr
Abych lépe zvládala své prvotní reakce, pomáhám si následující formulkou: Já stojím ve svém středu. Mám moc zařadit ve svém nitru neutral a nenechat se rozhodit.
Tak co? Přidá se někdo k mé pozitivní výzvě?